Co (ne)vynechat, když lidem říkáš o Bohu?

August 31, 2018

Otázka na tělo, praktická, pro křesťana podstatná. Tentokrát nám na ni odpovídal Radek Kolařík - kazatel kuřimského sboru Bratrské jednoty baptistů, tedy Křesťané Kuřim

Jde o hutné čtení, tak pojďme rovnou k věci.

Jak začít evangelizovat? Máme jen přijít za člověkem a prostě mluvit?

Pán Ježíš přikázal svým učedníkům:

 

„Jděte [tedy] a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“

(Matouš 28:19-20)

 

Učedníkem Krista může být pouze znovuzrozený člověk. Prvním krokem k naplnění tohoto velkého poslání je tedy zvěstovat evangelium. Když Ježíš říká „jděte“, tak má na mysli: kamkoliv jdete, kdekoliv jste, cokoliv děláte, s kýmkoliv se setkáte… Jinak řečeno, tak jak žijete své životy, hlásejte evangelium, aby lidé mohli být znovuzrozeni a stát se Kristovými učedníky.

 

Bratr Paul Washer jednou velice trefně poznamenal, že při evangelizaci je dobré být normální a nechovat se divně. Co to znamená? Když vidím na silnici někoho, kdo píchnul kolo u auta, tak mu normálně půjdu pomoci, což přirozeně povede k rozhovoru a já se budu snažit směřovat rozhovor k tématu evangelia. Divné by bylo, kdybych vedle tohoto člověka zastavil a z okénka auta začal vykřikovat veršíky.

 

Abych ale odpověděl na vaši otázku, ano, stačí přijít za člověkem a začít mluvit. Přirozeně, normálně mluvit. Mít zájem o lidi, kteří jsou kolem nás. Milovat je. Chtít vědět s čím zápasí. Co prožívají. Mít přirozené, normální rozhovory, tak jak je má každý z nás, každý den. A pamatovat na to, že to nejdůležitější, co naši přátelé, hosté, rodina, spolužáci potřebují je být usmířeni s Bohem skrze zástupnou oběť Pána Ježíše Krista.

 

 

A jak máme překonat strach, když chceme začít mluvit o Kristu?

Co se strachu týče, pamatujte na Kristova zaslíbení. Je ohromným povzbuzením vědět, že Ježíšovi byla dána „veškerá pravomoc na nebi i na zemi“ (Matouš 28:18).

Co to znamená? Znamená to, že nikdo není víc, než Ježíš. Nikdo nemá větší moc, než Ježíš. On je svrchovaným Bohem. On má všechno a všechny ve své ruce. Nic se nestane bez Jeho vůle. Lidé mi bez Jeho vůle nemůžou zkřivit jediný vlas na hlavě. 

 

Ježíš také slíbil svým učedníkům, „já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku“ (Matouš 28:20). Jak ohromné povzbuzení vědět, že není jediná situace, jediné místo, jediný rozhovor, kde Pán Ježíš není se mnou! Jeden člověk s Kristem je vždycky v přesile, koho bych se bál?

 

Dobrá zpráva také je, že čím více evangelizujeme, čím více mluvíme s lidmi, tím je další evangelizace jednodušší a přirozenější. Začátky jsou těžké, ale Bůh ve své milosti žehná naší poslušnosti. S rostoucím evangelizačním úsilím roste i odvaha a smělost.

 

 

 

Existují základní pilíře, které se nesmí vynechat nebo kterých by se měl člověk držet?
Určitě ano. Musíme si uvědomit, že zatímco verše shrnující evangelium dávají smysl znovuzrozeným lidem, kteří znají Písmo, jeho souvislosti, kontext a pozadí… neznovuzrozeným lidem bez dalšího kontextu nic neřeknou

 

Osobně při sdílení evangelia používám následující čtyři kroky, které mi pomáhají nezapomenout na nic důležitého a které lidem dají potřebný kontext.

 

 


 

1. Bůh

Evangelium je v první řadě o Bohu. O tom, že je naším Stvořitelem, Vlastníkem a Pánem. On je ten, který nás stvořil k tomu, abychom Ho oslavovali a žili pro Jeho slávu.

Je třikrát svatým Bohem. Zákonodárce, který určuje, jak má jeho stvoření žít. A nejen to, je také spravedlivým Soudcem, který bude trestat jakékoliv provinění proti své osobě a proti jeho zákonům a standardům. Je Bohem, který jasně řekl, že odplatou za jediný hřích je věčný trest v pekle. 
Jeho standardem je jeho vlastní dokonalost.


 

2. Člověk

Potom, co lidem řekneme o Bohu, jim musíme říct pravdu o nich samotných. Lidé potřebují vědět, že jsou Božím stvořením. Že se rodí v hříchu, odloučeni od Boha, jako vzbouřenci proti svému Stvořiteli. Lidé musí vědět, že nejsou hříšníky, protože hřeší, ale že hřeší, protože jsou hříšníky ve své přirozenosti.

Lidé si často myslí, že jsou dostatečně dobrými, a proto jim musíme připomenout, že každý, kdo něco ukradl je zloděj… každý, kdo někdy lhal je lhář… každý, kdo dychtil po ženě, která není jeho manželkou, je cizoložníkem… Lidé potřebují vědět, že jejich největším problémem je, že pro svůj hřích jsou Božími nepřáteli. Že jsou za hranicemi Božího království a že je čeká Boží spravedlivý soud, pokud nepřistoupí na Boží podmínky usmíření.


 

3. Ježíš

V tento moment by mělo být lidem jasné, že mají ohromný problém. Provinili se proti svému svatému Stvořiteli a za svůj hřích si zaslouží spravedlivý trest v pekle.

Teprve potom, co lidem vysvětlíme tuto špatnou zprávu, jim můžeme předat zprávu dobrou, kterou není nic jiného než osoba a dílo Pána Ježíše Krista. Ježíše, který vždy udělal, co dělat měl a nikdy neudělal nic, co dělat neměl… ať už skutkem, tak myšlenkou nebo motivem.

Nejen to, Ježíš přišel jako zástupná oběť za naše hříchy. Ten, který nikdy nezhřešil, byl trestán pro naše hříchy. 

Není jiná možnost, jak být usmířen s Bohem. Není jiná možnost, jak se zbavit svých hříchů než skrze přijetí zástupné oběti Krista. Nejen to, Ježíš nezůstal v hrobě. Bůh ho třetího dne vzkřísil z mrtvých a vydal tím jasné svědectví světu o tom, že Ježíšova oběť byla dokonale dostačující.


 

4. Reakce

Posledním krokem v evangelizaci musí být volání k reakci na pravdu, kterou lidé právě slyšeli. Jak budou lidé reagovat? Co s danými informacemi udělají? Písmo nám jasně ukazuje, že Bůh přikazuje lidem, aby činili pokání (odvrátili se od svých hříchů) a vložili svou naději se záchranou v Pána Ježíše. Bůh „nařizuje lidem, aby všichni a všude činili pokání“ (Skutky 17:30). Všimněte si, že Bůh nezve, Bůh nenavrhuje a ani neříká, aby někdo Ježíše vyzkoušel. Nic takového! Bůh přikazuje, abychom se odvrátili od svých hříchů. Sám Pán Ježíš přicházel se stejným příkazem: „čiňte pokání a věřte evangeliu“ (Marek 1:15).

Ó, jak diametrálně vzdálené od mnoha věcí, které slyšíme z dnešních kazatelen.

Dobrou zprávou je, že Pán Ježíš zaslíbil v Janovi 6:37, že každý, kdo k němu přijde, toho nevyžene ven.

 

 

Jde evangelizovat i jinak než přímo rozhovorem o Bohu?

Pokud touto otázkou myslíte, jestli je možné evangelizovat tím, že například napíšu dopis nebo email, ve kterém jasně vysvětlím evangelium, potom je odpověď ano.

Pokud se ale ptáte na to, jestli jde evangelizovat jenom tím, že sloužím druhým, že jim pomáhám, že jsem dobrým sousedem, že jsem věrným manželem, potom je odpověď ne.

 

Evangelizace je vyhlašováním a zvěstováním zprávy evangelia. Ať už mluvenou nebo psanou formou. To, že někdo žije spořádaný život, není evangelizace. To, že někoho pozvu do sboru, není evangelizace. Určitě je dobré a Boha oslavující, když žijeme spořádané životy, ale nejedná se o evangelizaci.

 

 

Je důležité myslet na to, koho evangelizujeme? Mladší, starší, známé nebo lidi, které vidíme poprvé? Máme evangelium podat jinak?

Ano, při evangelizaci je potřeba zvážit i to, s kým mluvíme. Když apoštol Pavel hlásal stejné evangelium židům i pohanům, dělal to rozličným způsobem. Pavel věděl, že židé věří v Boha Stvořitele, věděl, že znají Boží zákon, a proto nemusel tyto věci tolik zdůrazňovat, protože židé o nich již věděli. Na druhé straně, když kázal pohanům, tak začínal tím, že vysvětlil, kdo je jediný pravý Bůh.

 

Pokud mluvím s člověkem, který již ví, že je hříšným, kterému je ze sebe samého špatně, ale myslí si, že své špatné skutky může vymazat těmi dobrými, potom se potřebuji zaměřit hlavně na to, abych mu ukázal, že je to pouze Kristus, který může jeho hříchy smýt.

 

Pokud ale mluvím s člověkem, který si myslí, že žije dobrý život a že ho jeho Bůh zajisté soudit nebude, potom se musím zaměřit především na to, abych mu nastavil zrcadlo Božího zákona a ukázal mu, jak ho vidí samotný Bůh. Ne jako dobrého člověka, ale jako někoho, kdo porušil celý Boží zákon.

 

 

Dobrá, máme tedy říct vše najednou, nebo je lepší něco vynechat?

Výborná otázka. Řekl bych to asi takto:… neznovuzrození lidé kolem nás jsou na cestě do pekel. Kdokoliv z nich dnes zemře nesmířen s Bohem skrze Pána Ježíše, bude spravedlivě odsouzen. Jejich jedinou nadějí je evangelium. Pokud z evangelia něco vynecháme, potom to již není evangelium… a pokud neslyší evangelium, potom nemají nic, skrze co mohou být zachráněni. Něco z evangelia vynechat znamená nesdílet evangelium.

 

Žel, žijeme v době, kdy je velice populární mezi křesťany a rádoby kazateli evangelia z evangelia vynechávat. Vesměs se vynechávají věci, o kterých si myslíme, že by nevěřícím lidem mohly vadit. Nemluví se o Boží svatosti, nemluví se o lidském hříchu, nemluví se o potřebě pokání, nemluví se o tom, že Kristus je jedinou a exkluzivní cestou, nemluví se o ceně následování Krista ani o tom, co znamená, že Ježíš je Pánem a Králem, nemluví se o Božím hněvu, Božím soudu a věčném pekle. Proč? Protože by se to možná nevěřícím nemuselo líbit. Možná by s námi už nechtěli mluvit. Možná by znovu nepřišli do shromáždění.

 

Je to velice smutné. Lidská moudrost nahradila moudrost Boží. Lidé si myslí, že ví lépe než Bůh jak mají evangelizovat a v čem je skutečná moc záchrany. Korintští dělali přesně to stejné a dostali hodně tvrdé napomenutí od apoštola Pavla.

 

Ano, lidská moudrost nám velí nemluvit o hříchu, pokání a ceně následování. No a potom přichází Apoštol Pavel a říká: „my však hlásáme Krista ukřižovaného. Židům pohoršení, pohanům bláznovství, ale těm, kteří jsou povoláni, Židům i Řekům, Krista — Boží moc a Boží moudrost.“

 

Když už jsme u Pavla, tak si dovolím ještě jednu poznámku. Podívejte se do knihy Skutků na Pavlovu evangelizační službu. Ať už přišel do jakéhokoliv města, vždycky kázal celé evangelium. Nikdy nic nevynechal (Skutky 20:26-27) a to i přesto, že ho v mnoha městech pro toto evangelium bičovali, zavírali do vězení, bili holí a snažili se ho zabít. Lidská moudrost by mu doporučila nějakou změnu, jiný přístup, možná něco trochu upravit, něco trochu změnit,… možná by v příštím městě mohl Pavel udělat pantomimu, nebo nějaký dobrý koncert…

 

 

 

No a půjde mi to přirozeně? Budu se muset nutit?Bylo by nádherné, kdyby to vždycky šlo přirozeně. Vzhledem k tomu, že mnoho lidí zápasí s leností, sobeckostí, neposlušností, tak doporučuji se i přinutit.

 

Víte, Pán Ježíš přikázal, abychom činili učedníky a nikde neřekl, že to máme dělat jenom, když se na to budeme cítit, když to pro nás bude přirozené. Apoštol Pavel napsal Timoteovi: „Zapřísahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, a při jeho zjevení a jeho kralování: Hlásej slovo, přicházej s ním vhod či nevhod…“ (1 Timoteovi 4:1-2).

 

Nejsme pouze Božími dětmi, jsme také Božími následovníky, služebníky a otroky. Když je nám dán příkaz, tak ho musíme splnit, ať už se nám do toho chce nebo nechce. Bylo by nádherné, kdyby se nám vždycky chtělo, ale pokud milujeme Krista, potom se rádi překonáme a přinutíme se do věcí, do kterých se nám nechce, ale o kterých víme, že mu přinesou oslavu. Pán Ježíš to řekl následovně: „Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje“ (Jan 14:21).

Co hrozí našim přátelům a rodině, pokud neuslyší evangelium?

Hrozí jim peklo. Hrozí jim věčné odloučení od Boží tváře v místě, kde na ně bude celou věčnost vyléván Boží spravedlivý hněv, v místě, ze kterého není úniku.

 

Bez slyšení zvěsti evangelia není žádná naděje na záchranu. Pokud by mohl být člověk zachráněn bez toho, aniž by slyšel evangelium, potom by Pán Ježíš nedal velké poslání všem svým učedníkům.

 

Apoštol Pavel to vyjadřuje následovně: „neboť každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn. Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá?“ (Římanům 10:13-14).

 

 

 

Jak se vypořádat s odmítnutím?

Uvědomit si, že otroci nejsou větší než jejich pán. Jestli odmítli a pronásledovali Krista, budou odmítat a pronásledovat
i nás (Jan 15:20). Naší zodpovědností není lidi znovuzrodit, to může udělat jenom Hospodin. Naší zodpovědností je hlásat evangelium. Bůh nebudete hodnotit věrnost svých služebníků podle toho, jestli je lidé odmítli nebo neodmítli, ale podle toho, jestli jeho služebníci evangelizovali.

 

 


Co dělat, když evangelium zaujme? Stačí ho odkázat na sbor, nebo se o něj více zajímat?

Naše služba nekončí, když někoho evangelium zaujme. Máme činit učedníky a učedníkem je někdo, koho Bůh ve své milosti znovuzrodil. Dokud tedy člověk není znovuzrozený,
tak mu chci a musím zvěstovat evangelium. Určitě je dobré jej pozvat do sboru, určitě je dobré se mu dále věnovat.

 

Naše služba ale nekončí ani potom, kdy Bůh takového člověka znovuzrodí. Ježíš přikázal, abychom znovuzrozené (Kristovy učedníky) učili zachovávat všechno, co nám Ježíš přikázal. Evangelizace se tedy potom mění na učednictví.

 

Jak se pozná úspěšná evangelizace?

Velice jednoduše. Podle toho, jestli bylo hlásáno biblické evangelium, jestli Kristův kříž nebyl vyprázdněn a nahrazen lidskou moudrostí (1 Korintským 1:17).

 

Žel, v dnešní době mnoho lidí naprosto zcestně věří tomu, že evangelizace je úspěšná tehdy, pokud máme hodně „obrácených“, hodně lidí, kteří udělali rozhodnutí, kteří přišli dopředu, hodně těch, kteří podepsali nějakou kartičku… a této zcestné představě jsou ochotni obětovat cokoliv, dokonce i samotné evangelium.

 

Přeci jen je větší šance, že více lidí přijde dopředu, pokud nebudu mluvit o hříchu, pokání a o tom, že mám zapřít sám sebe, vzít svůj kříž a následovat Krista až na smrt (Marek 8:34).Podle dnešních nebiblických standardů rádoby úspěšné evangelizace by mnozí věrní evangelisté, o kterých čteme v Písmu, byli považováni za naprosto neúspěšné. Noe podle Božích měřítek věrně kázal a evangelizoval 120 let a nikdo se neobrátil.

 

Někteří starozákonní proroci kázali 30 nebo 40 let a nikdo se pod jejich službou neobrátil. Dokonce i ten nejlepší evangelista, který kdy chodil po této planetě, Ježíš z Nazareta, neupoutal velké davy, ba naopak. V jeden moment „mnozí z jeho učedníků odešli zpět a už s ním nechodili“ (Jan 6:66).

 

 

Oslovil jste někdy někoho na ulici a řekl mu evangelium? Jak jste se u toho cítil a jak to dopadlo?

Ano mnohokrát. Na ulici, v obchodě, u někoho na návštěvě, u nás doma, před naším sborem, a tak podobně :-)

 

Jak jsem se cítil? Na začátku rozhovoru většinou nervozita a strach. V průběhu rozhovoru méně nervozity a radost. Na konci rozhovoru ohromná radost. Radost ne nutně z toho, že ten člověk poslouchal, nebo že ho Bůh zachránil (i když to by bylo velice radostné), ale radost z toho, že jsem z Boží milosti mohl být poslušný mému Bohu a Pánu.

 

Jak to dopadlo? Někdy se lidé nechtějí bavit. Někdy začnou nadávat. Někdy si slušně vyslechnou, co jim chci říct a tím to končí. Někdy jsou výborné a dlouhé rozhovory.


 

 

Prozradíte závěrem fráze, jak začít rozhovor a směřovat ho k evangelizaci?

Ve sboru, kde jsem vyrůstal, byl bratr kazatel, který s oblibou bral stopaře k sobě do auta. Když stopař nastoupil a auto se rozjelo, tak první otázka mého kazatele byla: „Jste připraveni zemřít?” Všechno ostatní už potom šlo samo :-)

 

Jak už jsem zmiňoval na začátku. Myslím, že je dobré být přirozený. Nechovat se divně. Milovat Krista a milovat lidi. Mít o ně upřímný zájem.

 

Zkuste se někdy lidí třeba zeptat:

  • co si myslí, že bude po smrti

  • jaký je jejich smysl života

  • jestli si mysli, že jsou dobrým člověkem

  • jestli mají strach ze smrti

  • jestli věří, že je něco nebo někdo nad námi

  • ...

 

Vyslechněte je a potom jim řekněte o tom, jaké odpovědi na tyto otázky dává Bůh ve svém Slovu. ​

 

 

 

Rozhovor vedla: Karolína Kostková

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Aktuální články

October 2, 2019

September 30, 2019

September 28, 2019

September 28, 2019

September 28, 2019

Please reload

Archív
Please reload

Štítky
Please reload

Sleduj nás
  • Facebook Basic Square

Zůstaňme v kontaktu

Facebook page

Odběr novinek

Kontakty

Chceš odebírat veškerý obsah TheRivers pravidelně?

Začni zde!

TheRivers s.r.o.

IČ: 06962122

Bankovní účet: 2401409973/2010

Kontaktní adresa:
Husovo náměstí 1188/4, 70200 Ostrava

© 2019 by TheRivers

EET

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

  • White Facebook Icon
0