Jak je to s potraty, rodinou a společností? Je doba tak zlá? Odpovědi Aleše Juchelky

February 15, 2019

Aleš Juchelka, poslanec parlamentu České republiky, místopředseda volebního výboru, člen výboru pro sociální politiku a člen komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny, odpovídal na otázky týkající se české společnosti a jejího vnímání rodiny. Jaký je jeho názor na ni a další související témata – třeba „progresivní“ genderové trendy? Jak by podle něj měla reagovat církev?

Když jste prosazoval zákon nevyčerpaného rodičovského příspěvku, který má podpořit rodiny s více dětmi, setkal jste se se zajímavou situací. S podporou z řad pravice i levice. Je tedy rodina jako taková tématem, ke kterému by naše společnost měla vyjadřovat jednotný názor nebo je správné, když tomu tak není? Je taková jednota vůbec reálná?

 

Jednota samozřejmě reálná není, poněvadž se v drtivé většině shodneme na tom, že je potřeba podporovat rodiny a že je důležité mít děti, ale už se neshodneme na tom, jak k tomu dospět. Někdo chce například podporovat rodiny tím, aby se rodiče co nejdříve vrátili do práce a děti dávali na pár hodin do mikrojeslí, jiný třeba podporuje, aby maminky byly s dětmi co nejdéle doma kvůli vytvoření citové vazby. A takových příkladů je celá řada. Co je pro mě důležité, tak chci, aby si každý svobodně mohl určit v rodině, co je potřeba, i když mikrojesle jsou u mě trochu „hardcore“ a nepodporuji je. Takže jednota v přístupu k rodinné politice panuje jen do té chvíle, než dojde na praktické věci. V tuto chvíli je ale před námi dost závažná otázka, co to ta rodina vlastně je a zdali v budoucnu nedojde k její redefinici.

 

 

 

Aliance pro rodinu v srpnu uvedla zkráceně toto: „Atmosféra ve společnosti, daňový systém i stále více nově přijímaných zákonů či norem, které neberou v potaz dopady na rodinu, nezvýhodňují ty, kteří zodpovědně plní náročnou úlohu výchovy nových generací. Ba právě naopak, odměňují paradoxně jednotlivce, kteří si vyberou pohodlný, ničím a nikým nevázaný životní styl, v němž se chovají tak, jako by svět patřil pouze aktuálně žijící generaci“. Je doba opravdu tak zlá?

 

V tuto chvíli se nám nerodí dostatek dětí, abychom do budoucna jako národ i jako Evropa rostli nebo alespoň zůstali na stejných demografických číslech. Existuje koeficient počtu dětí na ženu. Ten zní 2,1 dítěte na ženu ☺ . To znamená, že potřebujeme podporovat čtyř až pětičlenné rodiny. Česká republika má koeficient do 1,7, což je evropský průměr, nejlépe jsou na tom Francie a tuším Švédsko – ti mají 1,9. Tudíž bychom jako společnost, jako politici měli napnout veškeré síly na podporu rodin, na podporu prorodinné politiky, na podporu porodnosti. A ani „singles“ nevycházejí u výpočtu důchodu nejlépe. V tuto chvíli například statisticky zkoumám, jak jsou na tom s důchodem ženy, které vychovaly děti. Kupodivu to nejlépe vychází u 2 dětí a singles jsou až, tuším, na 3. místě. Špatné to je hlavně v atmosféře, která společensky vyvíjí tlak na kariéru a v podstatě na všechno to, co popisujete v otázce. Mým cílem je v politice podpora rodin s dětmi – ty jsou zlatem každé společnosti.

 

 

 

Celá ta situace, jak je popsána, zmiňuje hlavně přijímání zákonů a norem směřujících k jisté anti-podpoře tradiční rodiny. Cítíte Vy, jako poslanec, tlak skupin, které by toto prosazovaly? Jak funguje anti-rodinná lobby v politice?

 

Já žádný velký tlak necítím. Pokud máte na mysli zákon, který by umožňoval manželství pro všechny, tam velký tlak je již od první chvíle vstupu do sněmovny. Ale je to legitimní lobbing, úplně stejný jako dělá Aliance pro rodinu u ústavní změny zákona, že manželství je svazek muže a ženy, což velmi podporuji. Co ale vnímám jako zásadní, je určitá snaha brát rodinu jako samozřejmost, to znamená nepodporovat ji, však ona si nějak poradí. Podporujme ji jen do určité míry, což se vlastně sluší, ale ne zase moc – a takto to bohužel cítím i ze strany médií, které dle průzkumů vyobrazují rodinu jako sociální problém. To vidíme všude kolem nás, když se o rodině chrlí hlavně negativní zprávy. Statistiky rozvodovosti, rozhovory s hvězdami, zmínky o tom, že rozvod je normální, protože se rozcházíme jako přátelé, i když tomu nikdo nevěří a je to blábol, neustálé omílání, jak je dítě drahé a oproti tomu všemu se vůbec nezmiňují pozitiva, která pro společnost plynou, pokud je rodina úplná a pokud jsou tam děti. Pokud to tak je, je to nejlepší ekonomická, sociální, zdravotní i vzdělávací jednotka ever. A proto podporuji rodiny, poněvadž každá společnost potřebuje sebevědomé, vzdělané a nezatížené generace.

 

Dalším palčivým tématem v této oblasti jsou jistě potraty. Častokrát jde o téma, které společnost silně názorově rozděluje. Při těchto debatách na nás může doléhat i statistika s aktuálním průměrem dvaceti tisíců českých žen, které ročně podstoupí potrat. Co to ve Vás jako v křesťanovi vyvolává? Není to zdrcující číslo?

 

Ano, ročně je to 20 000 a z toho 5 000 je číslo žen, které podstoupí potrat ve třetí graviditě, mnohdy pod tlakem okolí, že si třetí dítě nemohou dovolit. Ono totiž u třetího dítěte se láme ekonomika rodiny. Potřebujete třeba větší byt a auto. Proto je potřeba zaměřit se na podporu třetího dítěte v rodině. To celkové číslo je samozřejmě šokující, i kdyby se jednalo, byť jen o jeden ztracený život. Obzvláště ve světle, kdy nám ročně od roku 1990 chybí průměrně 30 000 dětí. A protože se nám děti nerodí, musíme například vymyslet jiný než průběžný důchodový systém, budeme čelit náporu na státní rozpočet zvyšováním výdajů na péči o seniory a podobně. Tím, že nemáme děti, vytváříme negativní multiplikační efekt nejen z hlediska populace, ale i z hlediska financí a jejich udržitelnosti.

 

 

 

Pokud jako křesťané sdílíme názor, že potraty nejsou správným řešením, jak máme podle Vás reagovat? Máme se účastnit nekonečných debat na sociálních sítích anebo existuje i efektivnější nástroj, jak proti potratům vyjádřit odpor?

 

Myslím, že to nesdílí jen křesťané, ale každý, kdo si váží života. Určitě je potřeba psát politikům, poslancům, vyjadřovat svůj názor. Ale v tuto chvíli není žádná legislativa na stole. Já osobně jsem podporovatelem Hnutí pro život. Každoročně se účastním jeho pochodu a tuším, že letos v USA, protože je to celosvětová záležitost, měl historicky nejvíce účastníků. Takže chodit ☺ .

 

 

 

Momentálně můžeme sledovat zprávy z různých koutů světa, kde politici oslavují změnu zákonů ve prospěch potratů i v pozdních stádiích těhotenství a společně toto oslavují jako pokrok. Dá se tentýž vývoj očekávat i v našich končinách?

 

Pokud je to „pokrokové“, určitě to můžeme dříve nebo později očekávat i u nás. Nevím, do jaké míry je to podložená informace, ale v pozdějším stadiu těhotenství je to dle mého už za hranicí lidskosti.

 

Svět, zdá se, spěje k větší tolerantnosti, k nižší diskriminaci a společnost je stále různorodější. Tyto, častokrát obecně definované směry, však mnohdy vedou k zásadním a pro mnohé těžko pochopitelným změnám – ať už se bavíme o navrhované změně definice manželství nebo o udávání více než dvou pohlaví až po společné toalety a podobné kuriozity, o kterých čteme spíše ze zahraničí. Jaký je Váš osobní postoj k těmto společenským změnám? Co to ve Vás vyvolává?

 

Například WC pro třetí pohlaví ve mně vyvolává ztrátu zdravého rozumu, ztrátu reálného pohledu na svět. Lidé se musí učit být schopni žít sami se sebou, s tím, co jim bylo dáno. To si myslím, že chybí. Důsledkem je pak netolerance a diskriminace těch, kteří nejsou proti, ale vymezují se, poněvadž predikují jakési rozmělnění pevných bodů, které naši společnost stmelují. Pokud společnost už nic stmelovat nebude, rozpadne se. Hranice v životě jsou velmi důležité. Bariéry mezi námi bychom měli bořit, ale hranice zachovávat.

 

 

 

Jaké další snahy prosadit tyto trendy očekáváte na naší půdě? Lze vůbec ještě doufat ve vývoj opačný tedy směrem k tradičnímu pojetí rodiny, ke konzervativnímu náhledu na gender problematiku a podobných oblastí? Nebo toto podle Vás postupně vymizí i u nás?

 

Tyto snahy tady samozřejmě jsou. Říká se jim progresivní, i když nic progresivního na nich není a naopak nás z vývoje společnosti stahují od tohoto vývoje pryč – je to spíše regresivní snaha. Rodina je život. Je to živoucí jednotka, velice činorodá, pomáhající si a vyvíjející se. Ta si cestu vždycky najde. A pokud ne, vymřeme. Myslím si však, že postupně to bude zase směřovat ke zdravému rozumu. Jde především o děti. Ať už jsou od jakýchkoli rodičů, potřebují jistotu, bezpečí a funkční vzory pro dospělost a to nejlépe získají v tradiční rodině. Obecně experimenty se dlouhodobě neosvědčí. Jak dlouho ale budou trvat a kolik to přinese bolesti, nevím. Důležité je zachovat rodinám svobodu.

 

 

 

Co je podle Vás nejlepší stanovisko, jaké by měla v době takovýchto změn a nových hledisek na témata rodiny, genderů a podobných zaujmout dnešní církev v Česku? Co je podle Vás klíčem k zachování Biblického učení a zároveň lásky k bližním? Nedělat nic, nebo se podvolit trendům – co byste církvím poradil?

 

Církvím možná chybí bourání těch bariér, o kterých mluvím výše, ale jedině za cenu zachování si hranic. Přijímat každého v lásce a toleranci a ukazovat na Krista. Řekl bych, být láskyplně pevný v postojích a učení.

 

 

Co ještě dalšího, kromě zmíněného, děláte ve Vaší práci poslance pro podporu rodiny? Proč jste si vybral tuto oblast jako prioritu, o kterou se chcete zasadit? Za jaké konkrétní kroky, které Vás ve Vaší práci dále čekají se můžeme modlit, přimlouvat?

 

Těch by bylo. Tuto oblast jsem si vybral, poněvadž rodinu vnímám jako to nejdůležitější pro společnost. Pro její růst – jak fyzicky, tak hodnotově. Rodina je naše budoucnost. Snažím se vysvětlovat, že finance vložené do rodin, do jejich zachování, třeba do mediace u rozpadů, se mnohonásobně vrátí. Naopak rozpad rodin je finančně i psychicky náročný – pro dospělé, samozřejmě pro děti, v důsledku pro stát. A krize rodin se potom projeví i v krizi ve společnosti. A mám takový pocit, že to v tuto chvíli prožíváme. Do fungující rodiny, k rodičům, se vždycky rádi vracíme, je to pro nás symbol jistoty a radosti, kterou potom přenášíme dál. Z krize vás nejlépe dostane pochopení a pomoc v rodině. Největší radosti prožíváme taky v rodinném kruhu – od narození po moudrost stáří. A největší smutky taky – pokud nás někdo milovaný opustí. Pokud rodina funguje, je skvělé, že se tam můžete i otevřeně bez jakéhokoliv bloku sdílet. Určitě se můžete modlit za moudrou rodinnou politiku.

 

 

 

V rozhovorech častokrát doporučujete pozitivní a věcnou debatu jako nástroj k řešení těžkých problémů, o kterých se ve společnosti jedná. Jak k takovým chvilkám kloudné debaty můžeme přispět i my, občané? Je něco, k čemu byste nás na závěr v reakcích na tato společenská témata chtěl povzbudit?

 

Rozhodně jít do politiky, nebát se toho, nebát se diskutovat, publikovat. Pokud máte touhu měnit ve společnosti věci, lze to dvěma způsoby. Modlitbou a v politice. Pokud se to skloubí, je to pecka. ☺

 

 

 

 

 

Autor: Pavel Szlauer

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Aktuální články

October 2, 2019

September 30, 2019

September 28, 2019

September 28, 2019

September 28, 2019

Please reload

Archív
Please reload

Štítky
Please reload

Sleduj nás
  • Facebook Basic Square

Zůstaňme v kontaktu

Facebook page

Odběr novinek

Kontakty

Chceš odebírat veškerý obsah TheRivers pravidelně?

Začni zde!

TheRivers s.r.o.

IČ: 06962122

Bankovní účet: 2401409973/2010

Kontaktní adresa:
Husovo náměstí 1188/4, 70200 Ostrava

© 2019 by TheRivers

EET

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

  • White Facebook Icon
0